Nejlepší je pěstovat bylinky ekologickým způsobem. Tento způsob pěstování nezamořuje zeminu ani bylinky nejrůznějšími chemikáliemi. Navíc přitahuje na zahradu včely a jiný užitečný hmyz, což usnadňuje boj proti škůdcům a pomáhá udržovat přírodní rovnováhu.
Bylinkám je třeba vytvořit podmínky co nejpodobnější jejich přirozenému prostředí. Většina bylin používaných v kuchyni má původ v oblasti Středozemního moře, takže dávají přednost suchému a slunnému stanovišti. Bylinky jsou však velmi přizpůsobivé a daří se jim i v méně příznivých podmínkách. Je hodně bylinek středoevropského původu, jako jsou pažitka, rozrazil, máta nebo mařinka vonná, které mají rády vlhkou a na živiny bohatší půdu. Musíme však vědět, co jim vyhovuje, abychom jim mohli věnovat příslušnou péči.
Pro založení bylinkové zahrady si nakreslete plánek Vaší zahrady s vyznačením severní a jižní strany. Vyznačte si místa, která jsou většinou ve stínu – u plotu, blízko sousedního domu, pod vysokými stromy (poznamenejte si, zda jsou listnaté nebo jehličnaté). Poznačte si také místa, kde se mění kvalita půdy – zamokřená, suchá, těžká atp.).
Protože jsou bylinky zpracovávány převážně v kuchyni, měli byste zvolit místo pro jejich pěstování pokud možno co nejblíže domu.
Na kvalitu půdy nejsou bylinky nijak náročné. Vděčné jsou prakticky téměř za každou propustnou a trochu humózní zeminu. Některé z těch nejběžnějších druhů, jako rozmarýn, šalvěj nebo tymián, dávají přednost půdě chudší, hlinité, písčité až kamenité. Pozemek je dobré před výsadbou řádně odplevelit.
Písčitá půda je extrémně propustná, a tudíž i vysychavá a poměrně chudá na živiny. Proto neuškodí do ní přimíchat vyzrálý kompost, případně i trochu jílu, což písčité půdě propůjčí bohatší strukturu.
Hlinitá a jílovitá půda je náchylná k uléhání a nepropustnosti. Voda se do takové půdy buď vůbec nedostane, nebo se naopak nedostane ven a hrozí přemokření. Jediným řešením je kopat a rýt hluboko, přidávat písek a vyzrálý kompost. Zrnka písku doslova rozřežou ulehlou půdu a humus jí dodá potřebné živiny.
Písčitohlinitá půda (černozem) je ideální zeminou pro většinu rostlin. Jediné co potřebuje, je občasné přidání vyzrálého kompostu.
Důležité je znát také pH půdy. Bylinám se obvykle nejlépe daří v půdě s pH 6,5–7,5. Kyselou reakci půdy (pH 0–6,5) vyžadují např. pampeliška lékařská a kostival lékařský.
Ideální půdou z hlediska potřeby vody je půda bohatá na humus. Tato půda je chopná zadržovat dostatek vláhy, a to i v průběhu horkých letních měsíců. Pokud budete bylinky zalévat, použijte pokud možno dešťovou vodu. Není-li dešťová voda, postačí i ta z vodovodu. Dávejte vždy ale pozor, aby nebyla příliš studená. Bylinky se zalévají brzy ráno.
Bylinky obvykle není potřeba přihnojovat. V podstatě jsou alergické na jakékoli pokusy hnojení. Zejména hnojení dusíkem má za následek nárůst zelené hmoty na úkor aroma. Jiným nežádoucím efektem je snížená odolnost vůči chorobám a škůdcům. Dobrá zahradní zemina se jeví jako nejvhodnější a vše, co se od vás na jaře bude očekávat, je nepatrný přídavek vyzrálého kompostu a jeho šetrné zapracování do vrchní vrstvy záhonku. Bylinky, které se vyznačují silnou vůní, by se vůbec neměly hnojit.
Téměř nepřetržitá sklizeň čerstvých výhonků je ideálním řešením jak zabránit dřevnatění rostliny. Bylinka je tak nucena k neustálému nasazování mladých výhonů. Všechny rostliny, které jsou pěstovány hlavně pro své čerstvé listy, mohou být seřezávány nebo sestřihovány jednou i dvakrát za sezónu. Např. máta peprná a meduňka snesou zpětný řez poprvé během kvetení a podruhé koncem léta.
Některé bylinky potřebují zpětný řez před zimou nutně. Zpětný řez však nesmí být příliš hluboký. Vždy je nutno nechat rostlinu odspoda alespoň na výšku dlaně neporušenou, jinak by uhynula. Opadané listy a větvičky mohou vytvořit zimní přikrývku na způsob mulče. Se zpětným řezem dřevnatících bylin počkejte do jara.
Choulostivější rostliny se vyplatí na zimu přikrýt vrstvou spadaného listí, větvemi jehličnatých stromů, popřípadě mulčovací kůrou. Tím se vytvoří izolační vzduchový polštář, takže kořeny nebudou vystaveny přímému styku s mrazem.
Důležité je také včasné odstranění ochranné přikrývky a prokypření půdy kolem rostlin na jaře. Ochranná vrstva by se měla odstraňovat hned, jakmile se projevují první příznaky života chráněné rostlinky a nejpozději, když zjistíte, že nové výhony už prorážejí přikrývkou. Ale i tak buďte opatrní, přízemní mrazíky lze někdy těžko předvídat. Některé byliny, např. rozmarýn, je vhodnější nechat přezimovat v nádobách uvnitř.
Pro přezimování v domě zvolte pro bylinky světlou, chladnější, ale mrazu prostou místnost. Může to být světlý sklep, schodištní chodba bez průvanu, popř. velmi slabě vytápěná ložnice. Rostlinám, které potřebují období vegetačního klidu, omezte zálivku na minimum. Dbejte samozřejmě na to, aby rostliny netrpěly suchem. Občas je tedy zkontrolujte a v případě potřeby mírně zavlažte.
Bylinky jsou všeobecně dost odolné a zřídka podléhají chorobám nebo škůdcům, jako jsou mšice, dřepčíci, háďátka nebo molice. Důležité je vědět, které rostliny se dobře snášejí, anebo naopak sousedstvím jedné s druhou chřadnou. Správná kombinace rostlin pomůže ochránit před napadením chorobou nebo škůdcem. Některé byliny mají zase schopnost zlepšovat chuť určité zeleniny. Známo je to např. o saturejce a popínavých fazolích nebo o kopru a okurkách.
Éterické oleje, kořenové výměšky nebo dokonce látky produkované listy, které jsou deštěm splachovány do půdy, mohou nežádoucí měrou omezovat růst vedlejší rostliny. Některým druhům nesvědčí pěstování stále na jednom místě. Např. petržel nesnáší svou vlastní „vůni“ v půdě a je třeba každoročně měnit stanoviště pro její pěstování. Všechny jednoleté rostliny by se měly vysévat každým rokem na odlišná místa nejen proto, že to rostlinám samotným prospívá, ale i proto, že se tak zabrání jednostrannému vyčerpání živin z půdy.
| Bylina | Dobří sousedé | Účinky |
|---|---|---|
| Bazalka | rajčata, okurky, tykve, zelí | odpuzuje můru zelnou a bělásky; působí proti padlí; má antibakteriální účinky; láká včely k opylování |
| Levandule | růže | antibakteriální účinky v případě houbových napadení; odpuzuje mravence a do určité míry i mšice |
| Máta peprná | zelí, ovocné stromy, réva vinná | prevence proti padlí; odpuzuje bělásky, mravence, dřepčíky, mandelinku bramborovou, ale i myši; zvyšuje aroma sousedních rostlin |
| Měsíček | brambory, rajčata, zelí | antibakteriální; působí proti háďátkům a drátovcům; zlepšuje úrodnost a kvalitu půdy |
| Rozmarýn | pažitka, šalvěj, cibule, zelí, karotka | působí dezinfekčně; aromatické částice chrání před běláskem zelným a pochmurnatkou mrkvovou; odpuzuje také mravence, mšice, drátovce a hlemýždě |
| Saturejka zahradní | fazole, cibule | odpuzuje černé mšice na fazolích; blahodárně působí na zvýšení výnosu fazolových lusků a jejich chuť; dobře působí i na růst cibule |
| Šalvěj | fazole, hrášek, fenykl, rozmarýn, saláty, yzop, réva vinná | antibakteriální a antiseptické účinky; preventivně proti houbovým chorobám; odpuzuje běláska zelného, mšice, drátovce, hlemýždě, pochmurnatku mrkvovou; podporuje aromatické látky fenyklu a salátu |
| Tymián | všeobecně ochranné vlastnosti | antiseptické vlastnosti; potlačuje zplstnatění travního lože; láká včely, čmeláky, motýly; „citrónový“ tymián odpuzuje mravence a smutnice |
Jak již bylo výše řečeno, bylinky bývají chorobami a škůdci napadány velmi zřídka. Pokud by se tak stalo, příroda si většinou pomůže sama nebo budou stačit mechanické zásahy. Těmi je míněno např. hluboké seříznutí výhonů při výskytu padlí nebo různých rzí, nebo sbírání housenek či stavění zábran na cestičkách hlemýžďů a slimáků.
Preventivní opatření můžete podniknout pomocí bylinných výluhů. Zpravidla se na výluh používá od 200 g do 1 kg čerstvého bylinného materiálu na 10 litrů vody. Např. lze použít:
Symetrické zahrádky jsou uspořádány do geometrických vzorů a pravidelných útvarů. Asymetrické zahrady jsou všehochutí druhů a barev smíchaných dohromady. I asymetrická zahrada však potřebuje dobré rozplánování. Byliny musí být volně přístupné, takže je dobré si udělat cestičky. Aby se k bylinám dobře dostávalo, sázejte je do vzdálenosti maximálně 70 cm od cestičky. Také záhony by neměly být širší než 1–1,2 m. Pokud jsou širší, umístěte na ně nášlapné kameny.
Při zakládání úplně nové zahrady je lepší si byliny nejprve zkusmo rozestavit na připravenou půdu a přesvědčit se, jestli jejich rozložení odpovídá vašim představám. Jste-li spokojeni, vykopejte přiměřeně velké díry, podle potřeby do nich přisypte písek a byliny zasaďte. Zeminu upěchujte a rostliny dobře zalijte.
Tento způsob pěstování má mnoho výhod. Byliny se nemohou nekontrolovaně rozrůstat mimo záhon, lépe se o ně pečuje a dobře se sklízejí. Výška záhonu by se měla pohybovat mezi 30 - 75 cm. Stěny se dají udělat například ze starých železničních pražců, z půlených klád nebo z cihel - v cihlové stěně můžete několik cihel vynechat a na jejich místo dát plazivou mateřídoušku.
Pro záhon vysoký 30 cm by měl být poměr jednotlivých vrstev zhruba takovýto: dospodu dáme asi 8 cm hrubého štěrku, na ní 8 cm jemného štěrku a navrch pak 14cm zeminy, složené z jedné části rašeliny, jedné části kůry, jedné části písku a tří částí ornice.
Některé byliny vytvářejí krásné koberce, např. heřmánek. V běžných podmínkách se bylinný trávník připravuje tak, že odstraníme svrchních 30 cm půdy a pak postupujeme podobně jako při přípravě vyvýšeného záhonu: dospodu 8 cm hrubého štěrku, na něj 8 cm jemného štěrku a nakonec 14 cm zeminy, tentokrát složené z jedné části rašeliny, dvou částí písku a tří částí ornice. Kromě heřmánku lze jako trávník vysazovat také mátu Requinovu (rostliny sázíme 10 cm od sebe) nebo plazivou mateřídoušku (rostliny sázíme 23 cm od sebe).