Botanici mezi byliny počítají ty rostliny, které opravdu jako byliny vypadají, tzn. že mají více či méně zelené, měkké, šťavnaté a masité výhonky a většinou jim na zimu odumírá nadzemní část a přežívají pouze kořeny. Jenom některé z nich jsou zimovzdorné.
Pokud bychom se drželi botanické definice, pak takové rostliny jako např. vavřín, šalvěj nebo rozmarýn, jejichž větvoví je pružné jen v mládí a časem dřevnatí a hnědne, nelze nazývat bylinami, ale jsou to keříky a křoviny. Ale v obecném slova smyslu vždy hovoříme o bylinkách a kořenicích nebo léčivých bylinkách. Tzv. „provensálské bylinky“ obsahují právě dřevnatící rostliny, jako jsou bazalka, majoránka, estragon, saturejka zahradní a kerblík. Existuje nespočet druhů bylin, které lze v podstatě rozdělit do následujících skupin:
Byliny obsahují velké množství látek.
Silice jsou intenzivně vonící těkavé olejovité tekutiny. Nacházejí se téměř ve všech částech rostliny. Hojně jsou obsaženy v rostlinách hluchavkovitých, jako jsou máta, mateřídouška, tymián, bazalka, dobromysl, majoránka, meduňka, popenec, saturejka, yzop a další, ale i v jalovci, anýzu, fenyklu, kmínu, chmelu, koriandru, křenu, skořici, hřebíčku, zázvoru. Některé silice působí na nervový systém, jiné podporují vyměšování trávicích šťáv, chuť k jídlu, působí desinfekčně, proti nadýmání a také močopudně. Některé éterické oleje podporují prokrvení pokožky, jsou-li například součástí mastí k vnějšímu použití. Nejobvyklejší metodou extrakce silic je destilace.
Hořké složky obsažené v rostlinách netvoří homogenní skupinu. Co mají tyto jinak velmi rozdílné látky společného, je jejich hořká chuť. Rostliny samy využívají tyto hořce chutnající složky k tomu, aby se uchránily před svými nepřáteli. Terapeutické účinky hořkých složek jsou založeny na stimulaci vylučování žaludečních šťáv a žluče, což podporuje chuť k jídlu a dobré trávení. Některým hořkým složkám se přisuzují také posilující vlastnosti. Jsou obsaženy v mnoha bylinkách, např. v řebříčku, pelyňku pravém, černobýlu nebo saturejce zahradní.
Alkaloidy jsou relativně složité dusíkaté sloučeniny se silným vlivem na fyziologii lidského organismu. Patří mezi ně účinná léčiva, ale i silné jedy. Pokud jsou dávkovány v nepatrném množství, mohou být velmi efektivním léčivem. Jsou přítomny v máku, který je základem pro výrobu morfia. Relativně malé množství obsahují rostliny čeledi kozlíkovitých, ale také např. routa nebo kostival.
Třísloviny představují soubor organických sloučenin, jež jsou obsaženy téměř ve všech rostlinách. Bývají přítomny v kůře stromu nebo listoví, kterým dodávají nepříjemně svíravou chuť. Třísloviny vytvářejí spolu s proteiny tělesných tkání nerozpustné sloučeniny, které stahují tkáň. Tyto složky jsou používány při ručním vyčiňování kůží. Třísloviny mají protizánětlivé vlastnosti, snižují podráždění a potlačují mikroby. Rostliny bohaté na obsah tříslovin zahrnují například kontryhel, bazalku, šalvěj nebo kostival.
Glykosidy jsou stavební látky rostlin. Tyto organické sloučeniny mívají dost rozdílné vlastnosti, takže bývají rozdělovány do samostatných skupin. Jednou ze skupin jsou kardiální glykosidy, které se nacházejí v lécích na nedostatečnou činnost srdce. Navíc mají diuretické vlastnosti, které pomáhají odvodnění organismu a snižují krevní tlak. Kardiální glykosidy jsou obsaženy v mnoha rostlinách, z nichž nejznámější je náprstník a mařinka vonná. Pocení vyvolávající glykosidy jsou obsaženy například v čajích z květů černého bezu.
Saponiny jsou látky příbuzné glykosidům, patří do rodiny fytosterolů. Skládají se z řetězce cukrů, které se rozpouštějí ve vodě. V tuku rozpustná část se nazývá genin. Při rozpouštění ve vodě se vytváří pevná mýdlová pěna. Existují dvě odlišné skupiny saponinů: triterpenové a sterolové. Sterolové saponiny se spolu se sterolovými hormony podílejí na svalových rysech lidského těla. Triterpenové saponiny bývají dobrými pomocníky při uvolňování hlenů usazených na průduškách. Sterolové saponiny byly nalezeny například v lékořici. Triterpenové saponiny se vyskytují například v prvosenkách, měsíčku lékařském, v malém množství v rozmarýnu a dokonce i ve fialce vonné.
Jedním z nejznámějších zástupců fenolů je kyselina acetylsalicylová, tvořící základ Aspirinu. Kyselina salicylová se např. nachází v bříze bílé či ve fialce vonné. Jiným fenolem je thymol, nacházející se v tymiánu. Fenoly mají mírně protizánětlivé a antiseptické účinky, ovšem vyšším dávkováním by se mohla podráždit pokožka.
Skupina flavonoidů, ponejvíce nažloutlých fenolových sloučenin prostých nitrátů, je výrazně společná pro rostlinnou říši. Jejich velmi odlišné chemické i fyzikální vlastnosti jsou základem pro nejrůznější lékařské využití. Jejich vliv na oběhový systém je pravděpodobně nejvíce zřejmý v případě křečí zažívacího traktu nebo při aterioskleróze. Typickými léčivkami tohoto typu jsou prha při oběhových problémech, nebo medvědí (divoký) česnek pro léčení zažívacích potíží.
Slizy jsou látky obsahující molekuly cukrů rozupustných ve vodě a schopných bobtnat. Jejich převažující použití spočívá ve schopnosti vytvořit slizovou blánu (mázdru) v trávicím traktu, která ho chrání před dráždivými a škodlivými činiteli. Slizové částice v rostlinách působí mírně projímavě, takže jsou doporučovány při zácpě. S oblibou jsou slizovité látky přidávány do hořkých léků, aby byly částečně znecitlivěny chuťové buňky. Rostlinami s větším množstvím slizů jsou například podběl, topolovka, květy černého bezu, tužebník, měsíček nebo kostival. Ve vodě rozpustné slizy mají protizánětlivé účinky.
Vitaminy jsou látky sloužící k udržování správného chodu lidského metabolismu. Je známo, že především čerstvá zelenina a ovoce jsou spolehlivými dodavateli vitaminů. Například šťovík, česnek medvědí, řeřicha a petržel mají celkem značný obsah vitaminu C, zatímco běžný česnek kuchyňský se může pochlubit koktejlem vitaminů A, B1 a C.
Některé byliny jsou velmi bohaté na minerální látky, což jsou anorganické látky potřebné k produkci růstových tkání, syntéze enzymů a správné funkci nervového systému. Rostliny bohaté na minerální látky jsou například naťová petrželka a kopřiva dvoudomá, které obsahují hodně železa; smetanka má velký obsah vápníku; na draslík jsou bohaté například květy černého bezu, chmel a řebříček.